Historie hodinek, umění krásy a vědy

Hodinky

jsou ve srovnání s ostatními měřicími přístroji zvláštní tím, že měří objekt, čas, který není při měření dostupný. Čas je nekonečný a není viditelný ani slyšitelný. Tak schválně, kdy se vás naposledy někdo zeptal: “kolik je hodin?“ Bylo to pravděpodobně velmi, velmi dávno. Protože dnes je čas všudypřítomný. Hodinky již nejsou luxusním zbožím, patří do každého mobilního telefonu. Více než 5 000 let záznamu času je vzrušující kapitolou lidského vývoje. Snaha porozumět světu kolem nás, hledání odpovědí na otázky, které nás nenechávají klidnými, provází lidstvo od úsvitu věků. Mezi takové základní a samozřejmé pojmy každodenního života patřil od pradávna i čas. Dnes nevíme přesně, zda a jak lidé v počátcích evoluce měřili čas, ale je dané, že archaické společnosti vnímaly čas jako cyklický návrat téhož: vědět, kdy sít a kdy sklízet bylo pro přežití rodu to nejdůležitější. Jedno z prvních pojednání o čase najdeme již ve starém zákoně, v knize Genesis: „Byl večer a bylo jitro, den třetí“. Prvním orlojem tedy bylo Slunce: naši předci při východu slunce vstávali a když slunce zapadlo, bylo načase jít spát. Změna mezi nocí a dnem, sluncem a měsícem musela mít na první lidi magický účinek. Nezávisle na sobě tak různé starověké kultury poznaly, že lze čas měřit pomocí východu a západu
slunce a pohybem stínů.

STAROVĚK

Základní dělení času:

Základ dělení času vznikl sledováním ročních období a roků, vývoje měsíce, dnů a částí dnů (noc, světlý den, rozbřesk (východ slunce, svítání), ráno, dopoledne, poledne, odpoledne,
západ slunce (stmívání, soumrak), večer) sledováním astronomických jevů, zejména zdánlivého oběhu slunce a změny tvaru osvětlené viditelné části Měsíce.

Časový údaj “měsíc” vznikl pozorováním pohybu měsíce, poté následovalo rozdělení ročních období na šestiměsíční léto a šestiměsíční zimu. Dělba práce ale vyžadovala i další časový údaj, jako například polovinu dne, tedy “poledne”. Poledne najdeme u Chaldejců, Babylóňanů i Egypťanů. Staří římané začali termín poledne používat relativně pozdě, kdy ho převzali od antických
řeků. Římští konzulové zaměstnávali úředníky, jejichž povinností bylo zvolat “poledne” ve chvíli, kdy spatřil slunce na přesně vymezeném místě.
Původně totiž řídil denní rytmus římanů kohout: poprvé kokrhal před půlnocí, a podruhé nad ránem. Kohout zasvěcený bohu války Marsovi byl nedílnou součástí každé vojenské výpravy. Kohouty používal ještě v 15. století Filip III. Dobrý během obléhání Calais v době stoleté války. Ze stejného důvodu si s sebou na moře brali kohouty i mořeplavci: kohouti určovali střídání nočních hlídek. Na kohouta se koneckonců odvolává v Bibli i Ježíš, když hovoří s apoštolem Petrem: ”dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš” (Lukáš 22, verš 34).

Stínová tyč
Lovci a sběrači poslední doby ledové už pravděpodobně měli rané formy kalendáře.
Vědci si však jsou jisti, že skutečný původ našich současných hodin leží u Sumerů a starých Egypťanů. To jsou skuteční vynálezci časovacích zařízení. Důkazem toho jsou hliněné tabulky staré asi 6000 let, nakterých je vidět dřevěná tyč, zaseknutá svisle dozemě, která vrhá stín. Stínové tyče jsou tak první hodiny evoluce.

Kdy a kde se ze stínové tyče vyvinuly hodiny sluneční je doposud zahaleno tajemstvím. Možná mají své kořeny v Babylonii, možná jsou prvními slunečními hodinami egyptské obelisty. Kolem roku 3000 před Kristem je můžeme najít u Sumerů i Egypťanů. O něco později se začali používat v Číně. Je zajímavostí, že i v dávné minulosti existovalo, několik časových systémů, podle
kterých se orientují sekundy, minuty a hodiny. Základem je tzv. babylonský šedesátkový systém Babyloňanů (číslo základny 60) a z něj vyplývající duodecimální systém (jednotky 12). A byli to právě Egypťané, kdo rozdělil den na dna dvanáct stejně dlouhých úseků. naše moderní hodinky dodnes tento systém využívají.

Mechanismus z Antikythéry

Mechanismus Antikythéry, 2 000 let starý mechanický počítač, objevený ve starověkém vraku lodi v roce 1901, je považován za nejsložitější zařízení starověku a zůstává záhadou dodnes. Tento soubor více než 30 ozubených kol, číselníků a ručiček byl jakýmsi analogovým počítačem pro nebe – ukazoval cykly a zatmění měsíce a slunce, vypočítaná data z olympijských her a kalendář na jeho zádech. To potvrdily i tomografy v roce 2016, které zviditelnily části nápisů na vnitřní straně fragmentů. Je pozoruhodné, že skeny ukázaly, že zařízení používá diferenciál, o kterém se dříve věřilo, že byl vynalezen v 16. století. Úroveň miniaturizace a složitost jejích částí je srovnatelná s hodinami z 18. století. Dodnes není vysvětlená záhada. proč tato vyspělá technologie vymizela. Předpokládá se, že žádná jiná civilizace nevytvořila nic tak komplexního po dalších 1000 let.

Rekonstrukce předního soukolí ukázala, že byl přístroj byl ještě složitější a astronomicky propracovanější, než se předpokládalo. Rentgenové a tomografické vyšetření objektu napomohlo
odhalit prvky, díky kterým mohl vědecký tým kompletně zrekonstruovat celý přístroj: starověký nebeský počítač sledoval pohyby planet na obloze a předpovídal zatmění. To poskytuje zcela nové pohledy na kosmický pohled na svět a technologii starověkých Řeků.

Poctu starověkým Řekům složila i společnost Hublot.

Za účasti řeckého ministra kultury a ředitele Archeologického muzea v Athénách byla dne 5. dubna 2012 oficiálně zařazena replika historického kalkulátoru HUBLOT do sbírek Národního muzea a nyní je vystavena vedle pozůstatků původního mechanismu. Uveřejnění 82 tomografických snímků fragmentů původního mechanismu a rozluštění archaických řeckých písmenv roce 2006 přivedlo Mathiase Butteta na myšlenku, pokusit se vyrobit Antikytheru pomocí nejnovějších technologií. V době, kdy s realizací svého nápadu začal, pracoval jako nezávislý mikrotechnik. Dnes je výrobním a vývojovým ředitelem společnosti HUBLOT.

Hublot MP-08 Neo Antikythera SunMoon Automatic Watch - tyto hodinky z roku 2011 jsou neuvěřitelnou kombinací historie, umění, krásy a vědy.